Zdravotní problematika chovu
V úvodu tohoto článku je nutné zdůraznit několik důležitých věcí.
1) Každý chovatel je zodpovědný za svoje ptáky. Pokud není schopen jim obstarat základní podmínky je lepší ať nechová nic. Základní podmínky jsou dostatečně veliký prostor, nezávadné krmení, čistá voda, světlo, teplo, sucho a čistota prostředí!
2) Při chovu ptáků v zajetí dochází k tomu, že jsou udržována při životě i zvířata, která by v přírodě neměla šanci přežít. Je na chovateli, aby přírodu nahradil on. Příroda je krutá, to je dobré si uvědomit. Vždy jde o záchranu hejna. Na jedinci nezáleží. Proto každý pták, který jeví známky nějakého problému, musí být nemilosrdně utracen. Jedná se o jednotlivce. To se čas od času stane. V přírodě by takový pták nikdy nepřežil, okamžitě by se stal potravou predátora. Pokud je něco nenormálního pozorováno u více ptáků, jedná se o nějaký problém, který je třeba okamžitě řešit. V první řadě zasláním vzorků na rozbor.
3) Je na zodpovědnosti každého chovatele, pokud má v chovu jakýkoliv problém, aby se nikde se svými ptáky neukazoval, neprodával. Řešit problém a teprve po jeho odstranění, což většinou potvrdí kontrolní veterinární rozbor, může s čistým svědomím, že nemoc neroznáší, opět přijít s ptáky mezi chovatele. Toto bohužel nemůžeme očekávat od všech chovatelů, což se nám v roce 2021 v ČR potvrdilo, proto je nesmírně důležitý bod 4.
4) Karanténa! - tedy určitý čas, co držíme ptáky mimo ostatní. Je třeba ji provádět po každém nákupu. Je holé bláznovství si koupit ptáky a dát je rovnou k ostatním! Taktéž je na místě dát do karantény i ptáky, kteří se nám vracejí z výstavy. Nedoporučuji kupovat ptáky na burzách a výstavách. Je velmi důležité vidět kupované ptáky přímo u chovatele. V jakém prostředí jsou chováni, cítit vzduch v místnosti, vidět trus na dně klece a vidět, že všichni ostatní ptáci jsou čilí! Vždy to nejde, ale je třeba se o takový nákup co nejvíce snažit. I po nákupu u chovatele, kde jsme neviděli žádný problém, by ptáci doma nejdříve měli putovat do karantény. V karanténě mají ptáci na dne klece papír, abychom mohli vizuálně kontrolovat trus. V případě nějakých pochybností, odebrat vzorek na rozbor. Karanténa také slouží k vyrovnání rozdílu prostředí od chovatele od kterého jsme ptáky dovezli, na své podmínky chovu. Proto si u chovatele všímáme i teploty, ve které ptáky chová a denního režimu. Vetší rozdíl těchto hodnot, může mít také za následek. že ptáci ztratí aktivitu, mohou se oslabit a rozjede u nich se nějaký zdravotní problém, mohou i zemřít. Proto karanténu využijeme i aklimatizaci na podmínky, které v chovu praktikujeme my.
Zde jsou dle mě základní pravidla prevence, které je nutné dodržovat:
Čistota- je základem všeho. Je nutné během sezóny udržovat čistotu, jak nejlépe to jde a po odhnízdění vše vyčistit a vydezinfikovat. V průběhu sezóny občas měnit napáječky, krmítka.....po každém hnízdě novou, čistou budku. Čistit podestýlku v klecích. Snažit se pořád o maximální čistotu.
Krmení- na trhu je velký výběr krmení. Jak hotové směsi, tak jednotlivé zrniny. Každé krmení je třeba kontrolovat čichem, abychom necítili plíseň a také kontrolovat prašnost- čistotu. Velmi prašné krmení není dobré a je třeba kupovat jinde. Taktéž záleží na uskladnění krmení doma. Ve vzdušné, suché, větrané místnosti. O přístupu hmyzu a myší ke krmení se nemá cenu zmiňovat.
Voda- existují přípravky do vody, aby se nekazila. Ale proč přidávat chemii ptákům, když stačí vodu každý den měnit?
Světlo- pro ptáky je životně důležité sluneční záření. Ideální je dát všechny ptáky po sezóně do venkovních voliér, aby měli možnost být na přímém slunci. Sklo, lamináty, plexiskla....vše UV záření zastaví. Je třeba slunce bez žádné překážky, pouze pletivo. O speciálních lampách se zmiňuji v článku můj chov. Osobně tuto možnost zavrhuji.
Teplota- není nutné ptáky držet ve vysokých teplotách. Hnízdní sezóna u mě začíná na podzim a končí na jaře. Je tedy nutné svítit i topit. Noční teplotu držím na 12 stupních, denní na 14 stupních. Mám vyzkoušeno, že to je pro ptáky a chov příznivé. Po podání koupelen se okamžitě koupou. Ptáci, i mláďata mají při těchto teplotách krásné peří. Taktéž rodiče při odchovu lépe zahřívají vejce i mladé. Ptáci nijak nestrádají.
Vitamíny a míchanice- je třeba uvědomit si, že nadbytek vitamínu spíše přinese smrt ptáka, než užitek. Není vůbec dobré používat často a hodně přípravků s vitamíny! Průmyslové míchanice jsou již většinou o vitamíny obohacené. Dalším přidáváním vitamínu riskujeme, že ptákům přivodíme hypervitaminózu. Nejdříve nám začnou umírat mláďata, při velkém předávkování i dospělí ptáci. V této situaci již to, že přestaneme vitamíny podávat, nic neřeší. Vitamíny musí sami, postupně v těle zmizet, což trvá velmi dlouho. Proto nedám dopustit na čerstvou, každý den připravenou míchanici a vitamíny přidávat dvakrát za měsíc, lehce poprášit míchanici. Když zapomenu, nic se neděje.
Vápník- trochu odlišný případ než s vitamíny. Vápník je potřeba ve velkém množství, hlavně v době rozmnožování. Sépiová kost je základ, který by měli ptáci mít neustále k dispozici. A v době hnízdění ještě přidávat vápník v podobě drcených skořápek. Přidávat lze do gritu, nebo do míchanice.
Hnízdní materiál- na trhu nejdeme nespočet druhů, je třeba vyzkoušet a vybrat si co ptákům vyhovuje. Kokosové vlákno, je základní stavební materiál. Pak je třeba něco jemnějšího. Také je dobré po vylíhnutí mláďat denně přidávat malinké množství jemného steliva. Samci a někdy i samice to okamžitě nanosí do hnízda. Mláďata pak máme pořád v čistém hnízdě a vyletí čistá, nezašpiněná. Ale opravdu po trošce denně, aby je naopak ptáci nezastlali úplně. Veškerý tento materiál musí být čistý, suchý, bez zápachu a známek plísně. Na plíseň pozor právě u kokosových vláken.
Podestýlka-postačí papír, který výrobce klecí dělá přímo na míru, může být jakýkoliv jiný savý papír, karton, kočkolit. Písek a štěpky osobně nedoporučuji. Důležité je měnit podestýlku, nejpozději předtím, než ztratí schopnost absorbovat vlhkost. Doporučuji používat v klecích rošt.
Pokud chovatel bude maximálně dodržovat základní potřeby chovu, budou mu ptáci přinášet radost. Ale i přes všechnu vynaloženou péči, se může stát, že dojde k nějaké nákaze v chovu. Je to vážná věc a požaduje okamžité řešení. Odběr vzorků trusu, popřípadě poslání uhynulého ptáka na pitvu....vše je třeba řešit s veterinářem, který má s ptáky zkušenosti! Je třeba okamžité odeslání vzorků. Zebřička jako malý ptáček, nemá času nazbyt. Jakékoliv prodlení znamená obrovské ztráty. Rozhodně řešíme-li něco takového v chovu, ptáky nevystavujeme ani neprodáváme! Trus vždy odebíráme co nejčerstvější a ihned posíláme na rozbor.
Druh problému musí určit veterinární doktor se zkušenostmi s ptáky. Přesto zde popíši několik nemocí a jejich projevy, výčet nemusí být úplný. Příznaky mnoha nemocí jsou stejné, proto skutečnou diagnózu potvrdí pouze rozbor, nebo pitva. Je ovšem velmi důležité veterináři podat co nejvíce informací. Proto je třeba pečlivě pozorovat všechny ptáky a podrobně zapsat všechny příznaky nemoci- viditelné změny v chování a trusu. Taktéž je nutné nemocné ptáky okamžitě izolovat od ostatních a sledovat, jestli se nemoc i přesto dál šíří. Okamžitě odeberte trus od nemocných ptáků. Poslouží k tomu alobalová fólie na dně klece. Trus je nutné odebírat co nejčerstvější! Starší, vysušený trus poskytuje méně přesné informace.
Ať již jde o nemoc, nebo parazity celkové dezinfekci všeho se nevyhneme. Jinak to vše, co jsme pro léčbu udělali, bylo naprosto zbytečné. Taktéž kontrolní rozbor po léčbě se nesmí vynechat!
Pokud se nám v chovu cokoliv nepřirozeného děje, vše pečlivě sledujeme, nejlépe zapisujeme. Co nejvíce informací od chovatele má pro veterinárního lékaře stejnou hodnotu jako výsledek testů, rozboru nebo pitvy.
Podle příznaků můžete hledat o jaký problém se jedná v materiálu v tomto článku. Ovšem, bez veterináře se obejdeme pouze v několika málo případech.
PARAZITI
Čmelíci- živí se krví ptáků, ale trvale se na nich nezdržuje. Životním prostředím pro čmelíky jsou různé škvíry a skuliny. Milují hlavně dřevěné klece a budky, kde je takových míst hodně. Vzhledem připomíná klíště, ale je mnohem menší. Velikost je do 1 mm. Má ploché, široké tělo, osm párů dlouhých končetin a dlouhý bodcovitý orgán na sání krve. Samičky jsou větší než samečci. Hladový čmelík je běložlutý až šedý. Nakrmený čmelík má zadeček plný krve, je tedy jednak větší, až 1,5 mm, čímž se stává lépe viditelný a krev mu dává tmavočervenou až hnědočernou barvu. Přenáší se kontaktem ptáků s volně žijícími ptáky, přenášejí je také hlodavci. Stejně tak se do chovu dostanou novými, napadenými ptáky anebo přenosem na chovateli, který navštívil zamořený chov.
Hubení- je možné použít přírodní biocid Atak- křemenitý prášek. Jde o mechanické hubení. Křemenitý prášek narušuje ochranou povrchovou vrstvu těla a škůdce hyne vlivem dehydratace. Prášek se sype na místa, kde se čmelíci schovávají. Je možné také ptákům do peří nastříkat přírodní odpuzovač parazitů Atak-Ektosol- odpuzovač parazitů. Zde opět vidíme přednosti plastových klecí a budek, které se snadno čistí a dezinfikují.
Všenky- zavšivení, neboli zahmyzení ptáci nemusí mít žádné viditelné potíže. Silné zavšivení s sebou již přináší poruchy zdraví. Polámané peří, neupravené peří, různě rozsáhlá lysá místa... Ptáci hubnou, snižuje se snáška a při silném napadení může dojít k úhynu.
Všenka je parazitický nelétavý hmyz. Má zploštělé tělo a končetiny opatřené drápky, kterými se drží peří, takže odolává hostitelově snaze o odstranění. Existuje velký počet druhů. Často konkrétní druh všenky napadá pouze určitý druh ptáka a nebo jen velmi málo blízce si příbuzných druhů ptáků. Nejsou schopné přestěhovat se z ptáka na savce či naopak. Jiný tvor než přirozený hostitel konkrétní všenky může na svém těle hmyz hostit jen dočasně, funguje jako přenašeč, ale všenky se na něm nerozmnožují. Všenky na hostiteli žijí celý život, který trvá několik měsíců. Mimo hostitele přežijí asi týden. Na zdravé ptáky se dostávají přímím kontaktem se zahmyzenými ptáky. Jak ve společných klecích, voliérách, přenoskách....
Hubení- zbavit se všenek je lehké. Základem je všimnout si jich dříve, než se přemnoží. Ptáci, kteří se neustále drbou, jsou pravděpodobně napadeni. Všenky se přemnožují při špatných podmínkách chovu, začervení či při jiných chronických problémech v chovu, proto je silné zahmyzení především zdviženým prstem a varováním, že se chovatel nestará tak jak by měl. Léčbu provádíme podle pokynů na přípravku. Použít jich lze několik. Například: Arpalit, Biokill, Neostomosan, Ivermectin
Vápenka- ptačí svrab -způsobuje ji parazitický roztoč. Její léčba je jednoduchá. Vyskytuje se na zobáku a nohách, kde způsobuje rohovité šupinky. Parazité si dělají chodbičky a živí se kůží a kožní lymfou. Tento roztoč se velmi rychle přenáší. Dokáže přežívat i mimo hostitele. Je třeba léčbu zahájit ihned, jakmile zpozorujeme bělavá místa a výstupky na zobáku. Pokud se nechá zajít daleko, může se projevovat navíc zhoršeným dýcháním a apatií. K tomuto by ale dojít nemělo! Jakmile zpozorujeme cokoliv na zobáku, začneme okamžitě léčbu.
Hubení-léčíme nejen napadené ptáky, ale všechny ptáky ve stejných prostorách jako je napadený pták. A důležité je také vydezinfikovat celé prostředí. Například přípravkem Aroma Sanitol a vše vystříkat přípravkem Fauna Desinf spray. Samotná léčba probíhá jednak mazáním zobáku a nohou mastí- kostivalová, měsíčková....tím se ucpou chodbičky, které parazit vyvrtává a na nohách se změkčí krusty, způsobené parazitem. Současně podáváme dle návodu přípravek jako je Ivermektin, nebo Moxidektin. Seženeme u veterináře, který doporučí dávkování.
Červi - Kapilarióza- existuje několik druhů parazitických červů, jako u všenek se někteří vyskytují pouze u konkrétního druhu ptáků. U zebřiček to není časté, ale může se to stát, že dojde k napadení červi. Většinou v chovech, kde chováme více druhů ptáků. Z takového chovu si můžeme s ptákem přivést i parazity červy. Jedná se o malé, nitkovité červi, kteří parazitují v celém průběhu trávícího traktu, některé druhy pouze v určitých částech. Jako třeba jen ve střevech, v žaludku. Výskyt vrcholí ve vlhkých letech v letním a podzimním období. V zimě a na začátku jara je zamoření nejnižší. Na organismus působí střevní kapilárie odnímáním střevních šťáv a krve, což snižuje produkci a celkově jejich odolnost proti nemocem. Poškození sliznice střevního traktu ztěžuje průchod potravy a její resorpci. Kapilárie také vylučují toxiny, které mohou poškodit nervovou soustavu. Můžeme tedy pozorovat i křeče a ochrnutí. Většinou onemocnění probíhá tak, že ptáci nepřijímají potravu, hubnou, jsou ospalí, mají průjem. V tomto stádiu jsou ptáci oslabení a tím velmi náchylní k jiným nemocem a hynou. Peří nemocných ptáků je zježené, neupravené a bez lesku. Diagnóza se stanovuje na základě rozboru trusu, mikroskopicky, nebo na základě pitvy. Velkou úlohu v prevenci má výživa.
Léčba- k léčbě se používají anthelmintika. Mebendazol, Thiabendazol, Levamisol..vždy po domluvě s veterinářem. Také se dá použít Ivermectin. V dávkování 16 ml na litr pitné vody. Pro lepší přijímání a vstřebávání přidat trochu hroznového cukru do roztoku. Toto se podává dva dny. Opakujeme po 10 dnech. Nesmí se to podávat před a v průběhu hnízdní sezóny. Někdo toto dělá pravidelně, jako prevenci dvakrát ročně. Já nejsem zastáncem jakéhokoliv preventivního léčení. Zbytečně oslabujeme ptáky, když nemají žádné zjevné problémy. Moje prevence proti střevním parazitům je každý den do čerstvé míchanice přidat sušený česnek.
PLÍSNĚ
Aspergilóza- způsobuje zánětlivé procesy především v oblasti respiračního traktu, v plicních vacích. Vyvolávají ji plísně z rodu Aspergillus. Jedná se o tzv. vzdušné plísně. Může postihnout i člověka. Výskyt nemoci není častý. K infekci lidí dochází nejčastěji při úzkém styku s nakaženými ptáky nebo při dlouhodobě trvajícím pobytu v silně zamořeném a prašném prostředí. Ptáci se dostávají do kontaktu s plísněmi prostřednictvím kontaminovaného krmiva anebo podestýlky. Proto je důležité suché krmivo, bez zápachu plísní a také z tohoto důvodu, nejsou vhodné podestýlky, které jsou ve vysoké vrstvě a absorbují příliš vlhkosti. Například štěpky. Onemocnění probíhá ve dvou formách - akutní a chronické. Akutní aspergilóza se nejčastěji projevuje u mláďat a je velmi smrtelná a nakažlivá. Chronická aspergilóza se vyskytuje spíše u jednotlivých kusů v hejně. I tak může být příčinou značných ztrát. Plísně se vyskytují na zkažených rostlinách, obilí a v půdě. Jejich reprodukční struktury se vyskytují ve vzduchu. Jsou odolné proti fyzikálním i chemickým vlivům. Ve vnějším prostředí mají životnost několika let. Vysokými teplotami se ničí až po delší době. Nízké teploty jim nevadí. Teplé a vlhké prostředí napomáhá k růstu plísní na organických substrátech jako jsou seno, obilniny, komponenty krmiva, krmné směsi, atd. Šíření probíhá většinou vzdušnou cestou. K infekci dochází vdechováním spor z podestýlky, trusu, prachu, krmiva, nečistých a zaplísněných krmítek, napáječek, z podestýlky v hnízdech. V hnízdech se mohou dostat skrze skořápku do vajíčka, kde vytváří plísňový povlak na vzduchové bublině, případně se dostane až do embrya. Embrya jsou vysoce vnímavá a brzo uhynou následkem působení plísňových toxinů. Mláďata jsou vysoce vnímavá zejména krátce po vylíhnutí. Budka plná prachu, trusu a plísně z předchozího hnízda je ideálním semeništěm těchto plísní. Proto po každém hnízdě budku vymýt a vydezinfikovat. Opět ideální řešení plastové budky, které v myčce umyjeme při nejvyšší teplotě. Onemocnění se projevuje ztíženým dýcháním, často doprovázeným šelesty. Může způsobovat i záněty očí a kůže. Peří bývá načepýřené, mohou se dostavit lokomoční poruchy, křeče a úhyn. Doprovodným příznakem mohou být: stočení hlavy, zánět očí, slepota, bíle zbarvený řídký trus, výtok z nosních dírek. Dochází k hubnutí. Ptáci trpí žízní, mají přivřené oči. Dechová frekvence je zrychlená a ptáci dýchají s otevřeným zobákem. U kanárů se projevuje silná dýchavičnost. Aspergilóza zobáku u papoušků se projevuje suchým granulomatózním (zvláštní typ zánětu) a destruktivním postižením nozder a jejich okolí. Diagnóza se stanovuje na základě pitevního a laboratorního vyšetření. Klinické vyšetření není dostačující. Změny na očích při hypervitaminóze mohou také připomínat aspergilózu.
Léčba- ošetření těžce nemocných ptáků je již neúčinné. Vhodnější je vyřadit nemocné ptáky z hejna a utratit. Aplikací antimykotik je možné snížit ztráty i omezit možnost vzniku nových výskytů v hejnu. Vzhledem k nejisté účinnosti léčiv je hlavním opatřením proti výskytu aspergilózy prevence. Ta spočívá v základních hygienických pravidlech v chovu. Dobré větrání, zamezení vysoké vlhkosti vzduchu. Nepoužívat nekvalitní podestýlky, hnízdní materiál a krmení. Zajistit dostatečný přísun vitamínů- nemusí se jednat o průmyslové vitamíny, spíše o zelené krmení, vejce, jablko. Prostory kolem krmítek a napáječek jsou vhodná místa pro růst plísně. Jejich časté čistění a dezinfekce snižují množství spor v prostředí.
Megabakterie- ve skutečnosti se jedná o houbu. Je oproti běžným bakteriím cca 10x větší. Proto je poměrně snadné, ji pod mikroskopem zjistit. Účinná léčba zatím neexistuje. Pouze podpůrná, proto je výskyt megabakterie velký problém. Ptáci vylučují obrovské množství tmavě hnědého, drolivého trusu, který má velmi nepříjemný zápach. Štiplavý, zatuchlý zápach je vždy cítit v napadeném chovu. Pokud něco takového u někoho ucítíte, okamžitě se otočte a odejděte. V trusu je často mnoho nestrávených semen. V napadeném chovu neprobíhá hnízdní sezóna dobře. Je velký počet mrtvých mláďat. Někdy lze pozorovat vzdušnost na ptácích. Hodně napadení ptáci konzumují velké množství zrní, potom také mají obrovské výkaly, to končí smrtí ptáka.
Léčba- zatím spolehlivě nefunguje žádná. Megabarterie je citlivá na kyseliny. Okyselování pitné vody působí proti megabarkterii spíše preventivně. Je špatné myslet si, nebo říkat, že okyselování pitné vody má léčebný účinek. Použít lze jablečný ocet v poměru 10 ml na 1l vody. Ale pokud už chceme tuto prevenci provádět je lepší použít přípravek Acidomid. I když stoprocentní léčba zatím není, jsou v zahraniční dostupné některé preparáty, ovšem na předpis. Používají tam Fungizone, kde je účinná látka Amfotericin B. A Nystatin- labaz. Oba přípravky se podávají do vody, po dlouhou dobu. Výsledek není nikdy 100%. Opět zde upozorňuji, že neexistuje jiná ochrana, než nákup přímo u chovatele doma, kde je možnost vidět celý chov. Pokud je v chovu megabakterie a probíhá hnízdní sezóna, není žádná možnost, jak by chovatel mohl zamezit odpornému zápachu, který Vás hned varuje před nákupem.
BAKTERIE
Kampylobakterióza- je závažná infekce, kterou může dostat i člověk. Připomíná salmonelózu. Zebřičky jsou na ni velmi vnímavé. Až 80 % ptáků je nakaženo, ale u zdravých ptáků bakterie nic nezpůsobí. Pravděpodobně se tato bakterie rozmnoží v době, kdy ptáci trpí již jiným problémem, například plynatostí. Bakterie způsobuje zánět jater. Proto jsou nakažení ptáci letargičtí a přestávají jíst. Probíhá také zánět slinivky, tenkého a tlustého střeva. Ptáci proto nemohou již dobře trávit. Výsledkem je žlutě zbarvený a vodnatý trus. Ptáci hubnou a rychle umírají. Záleží na stáří ptáka, mláďata umírají ve velkém počtu. Přenos probíhá nepřímo trusem, podestýlkou, krmivem a vodou. Prevence spočívá v hygieně. Po sezonní dezinfekcí klecí. Přenosky a přepravky dezinfikuje ihned po použití. Budky po každém hnízdě...atd.
Léčba- potvrzení nákazy musí provádět laboratoř. Sběrem trusu nebo pitvou. V případě potvrzení diagnózy a zjištění citlivosti původce se používají antimikrobiální látky. Po ukončení léčby je častý návrat nemoci, pokud nejsou ptáci udržováni správnou výživou. Po léčbě je možné podat probiotika, pro lepší nastartování střevní flóry. Podávat probiotika preventivně se nedoporučuje. Jejich účinek není ještě spolehlivě potvrzen pro člověka, natož pro ptáky. Tato bakterie se rozmnoží a začne ničit organismus, jakmile je organismus oslaben, proto je důležité, aby byla střevní flóra ve špičkové kondici. Pak si sama s bakterií poradí. Není dobré léčit antibiotiky. Na léčbu lze použít přípravky jako jsou Erythrocin- ES, Baytril 10% vše po konzultaci s veterinárním doktorem.
Streptokokóza- představuje bakteriální onemocnění ptáků. Má velmi podobné příznaky a důvod onemocnění jako má kampylobakterióza. Opět se jedná o sekundární problém způsobený jiným problémem, protože u většiny ptáků jsou streptokoky součástí normální mikroflóry. Opět vidíme, čemu všemu důkladná hygiena a správná výživa dokáže zamezit. Příznaky jsou společné pro více nemocí. Netečnost, načepýřené peří, vodnatý nažloutlý průjem, rychlý pokles hmotnosti, dušnost, výtok z nosních dírek, někdy s příměsí krve.
Léčba- probíhá stejně jako kampylobakteriózy. Zde bývají v počátku léčby účinná antibiotika. S postupující dobou léčby jejich účinnost klesá. Opět hygiena a výživa zamezí rozmnožení streptokoků a jejich účinků na organismus.
Klostridiová infekce- rod clostridium zahrnuje přes 80 druhů bakterií. Příznaky se liší v závislosti na druhu bakterie. Nejčastěji nemoc u ptáků způsobují kmeny typu C. Ty produkují toxiny v tenkém střevě ptáků, což vede k hubnutí, netečnosti, snížené chuti k jídlu. V trusu je krvavé, nestrávené zrní. Na výskyt této bakterie nás upozorní krvavý trus.
Léčba- vždy po domluvě s veterinářem. Přípravky se používají Amoxicilin a Tylocin.
Mykoplasmové infekce- jedná se o přechodnou skupinu organismů mezi viry a bakteriemi. Tyto infekce představují komplexní onemocnění dýchacího anebo pohybového aparátu. Opět se jedná o součást přirozené mikroflóry. Tentokrát sliznic. Zase zde platí hygiena chovu a vyvážená strava. Zjistí se pouze výtěrem ze sliznice, což u zebřiček není příliš vhodné a tak určení je lepší potvrdit pitvou. Na nemoc mohou upozornit výtoky z nosních dírek, zanícené dýchací cesty oteklé klouby.
Léčba- vždy po domluvě s veterinářem. Přípravky se používají Tiamutin, Baytril 10%, Erythrocin-ES
Pseudotuberkulóza- vyskytuje se sporadicky, proto je jen omezené množství informací. Velmi vnímavý jsou kanáři. Přenos je trusem, který infikuje krmivo a vodu. Důležité pro vznik onemocnění jsou predispoziční faktory. Převážně jsou napadena mláďata, ptáci se sníženou odolností vlivem nevhodného krmení, vlhké a chladné počasí. Relativně častěji se onemocnění objevuje v podzimních a zimních měsících. K infekci dochází porušenou kůží, nebo sliznicí zejména zažívacího traktu. Poté se infekce lokalizuje v jednom, nebo více vnitřních orgánů jako jsou játra, slezina, plíce nebo střeva, kde vznikají změny připomínající tuberkulózní granulomy. Takové změny se mohou nacházet i v okruží a v prsních svalech. Příznaky nemoci jsou variabilní. Mohou se objevit známky netečnosti, náhlý vznik průjmu, dušnost a dehydratace. Často nemoc trvá 2 i více týdnů a příznaky jsou viditelné teprve 2-4 dny před úhynem. Ptáci přestanou přijímat krmivo, hubnou, mají načepýřené peří, průjem a obtížně dýchají. Často mají zhoršenou pohyblivost. Diagnózu lze zjistit pouze pitvou. Při náhlém úhynu mohou být jedinými změnami zvětšená játra a slezina. Při déle trvajícím průběhu nemoci jsou nalezena drobná nekrotická ložiska na játrech, slezině, plících, nebo ledvinách. Vypadají jako bílé tečky. Někdy je přítomna krvavá směs tekutin v dutině tělní.
Léčba- o léčbě je velmi málo informací. Při akutním průběhu infekce uhynou ptáci dříve, než je možné léčbu zahájit. Aby byla léčba účinná je třeba použít injekční aplikaci antibiotik. Léčba je obtížná, protože antibiotika neproniknou až do centra napadených orgánů. Nakažení chovu nejspíše vzniká od volně žijících ptáků. Prevence je založena na zoohygienických opatřeních. Někdy je k léčbě uváděno použití Chlortetracyklinu. Vše po konzultaci s veterinárním doktorem.
Salmonelózy- představují akutní, nebo chronické střevní onemocnění. Nákaza často přichází požitím baktérií prostřednictvím potravy, či kontaminované vody. Ptáci většinou onemocní, pokud jsou oslabení, nebo nejsou v dobré kondici. Například při stresu, nebo v době pelichání. Příznaky nejsou vždy specifické. Většinou se jedná o silný průjem s nápadnou bílou barvou, připomínající mléko. Lze pozorovat přes kůži břicha černé střevní kličky a nafouklé břicho. Často pozorujeme více, či méně viditelnou jaterní skvrnu. Ptáci při dýchání vydávají neobvyklé, cvakavé zvuky. Ptáci mívají záněty očí, kloubů, záněty volete a velmi rychle hynou. Mláďata mohou být infikována již jako embria a hynou ve vejci. Nemoc se roznáší trusem. Často jsou jedinci roznašeči nemoci, ale sami žádné příznaky nemoci nemají. Nemoc může propuknout v době snížené odolnosti ptáků. U ptáků, kteří nezemřou na infekci se může vyvinout chronické onemocnění, které má různé příznaky jako záněty kloubů, záněty očí a nervové poruchy.
Salmonelové infekce u ptáků lze rozdělit do tří skupin. U zebřiček a ostatních exotických ptáků se nejčastěji můžeme setkat se salmonelou ze skupiny tzv. sekundární salmonelózy. Jsou to salmonely neadaptované na určitého specifického hostitele. Infekce těmito druhy salmonel jsou poměrně časté, ale jen zřídka vyvolají akutní systémové onemocnění. Odolnost k salmonelové infekci souvisí se střevní mikroflórou, která blokuje receptory pro salmonely. Nakažení probíhá trusem, který kontaminuje krmení, vodu klece a pomůcky. Je třeba dbát hygieny a co možná největšímu zamezení přístupu volně žijících ptáků. Přenos může být i hmyzem. Mláďata mohou být nakažena rodiči i při krmení. Obzvláště je třeba dbát zoohygienických návyků tam, kde v blízkosti chovu máme drůbež. Hygiena je třeba opravdu v případě nákazy veliká, protože salmonelóza je velmi lehce nakažlivá pro člověka. Ptačí salmonely nejsou sice zpravidla problémem pro zdravého člověka, větší nebezpečí však mohou představovat pro děti, staré a nemocné osoby.
Léčba- po potvrzení salmonelózy rozborem trusu veterinář určí léčbu. Antibiotika ničí přirozenou mikroflóru, což má za následek opětovné rozmnožení salmonely a ptáci často zůstávají bacilonosiči. Jako přípravek k léčbě se používá Tetracyklin, Neomycin a jiné. Nejlepší jsou opět obecná zoohygienická opatření, která snižují možnost zavlečení salmonel do chovu a jejich šíření.
Escherichia Coli- jedna z nejznámějších a také z nebezpečnějších baktérií, pokud dojde k jejímu přemnožení v organismu. E.coli patří k přirozené střevní mikroflóře. Jako součást přirozené mikroflóry je prospěšná, neboť produkuje řadu látek, které brání rozšíření patogenních baktérií a podílí se i na tvorbě některých vitamínů. Existují však i patogenní kmeny tohoto druhu, které mohou způsobit nebezpečná onemocnění. Bavíme-li se o nebezpečných kmenech tak k přenosu může dojít jak vzduchem, tak krmivem, vodou nebo kontaktem mezi ptáky. Průběh nemoci odpovídá virulenci příslušného kmene. Zaměříme se na kmeny, které jsou součástí přirozené střevní mikroflóry a na jejich nebezpečné namnožení na počet, že už jsou pro organismus nebezpečné až smrtelné. O pět a zase jako prevence je základ zoohygiena chovu a správná výživa. Toto se opakuje, ale jen proto, že je to opravdu základ zdravého chovu. K nežádoucímu rozmnožení E.coli napomáhá nehygienické prostředí, špatné krmení, špinavá voda, stres, vlhkost....vše, čeho by se měl chovatel vyvarovat. Nemoc propukne, při oslabení ptáků některým z těchto faktorů. Přemnožení E.coli způsobuje vznik toxinů ve střevech, což má za následek velkou produkci tekutiny. Střevní obsah se stává tekutým, ptáci dostávají vodnatý, slizký průjem. Tím se ptáci dehydratují, ztrácí množství živin a hynou. Obzvláště mláďata. Mláďata v budkách "promočí" celou budku. Protože rodiče nemohou řídký trus odstranit, celé hnízdo je mokré a zapáchající. Mláďata jsou slabá, pomalu rostou a většina jich umírá. K potvrzení infekce je zapotřebí laboratorního vyšetření trusu, nebo uhynulého ptáka. Po určení diagnózy veterinář určí léčbu.
Léčba- léčí se antibiotiky. Bohužel se často objevuje rezistence vůči antibiotikům. Nasazení probiotik po léčbě, je často doporučováno. Na probiotika není jednotný názor. Pro informaci o probiotikách přidávám odkaz na článek na toto téma: https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2591077-probiotika-nemusi-byt-tak-prospesna-jak-lekari-veri-upozornila-studie
Také se k léčbě udávají přípravky Baytril 10%, Erythrocin-ES, Enrofloxoral Drops, vždy po konzultaci s veterinárním lékařem.
Ornitóza- Psitakóza-"papouščí nemoc"- je bakteriální onemocnění, které je přenosné na člověka. Symptomy jsou třesavka, zánět dýchacích cest a horečka. Při včasné diagnóze je léčitelná, zabírají na ni antibiotika. Mnoho ptáků je přenašečem, aniž by sami onemocněli. Příznaky jsou velmi různorodé. Mohou zahrnovat nechuť k jídlu, netečnost, kýchání, vytékající tekutina z nosních dírek, třes - chvění, hubnutí, vodnatý trus, mnoho mrtvých mláďat.
Léčba-doporučuje se používat Doxycyklin. Léčba musí probíhat s veterinářem! U drobných exotů, jako je zebřička může nemoc probíhat tak rychle, že léčba nestihne zabrat.
Chlamydióza ptáků- vysoce nakažlivé onemocnění. Probíhá respirační, střevní nebo systémové onemocnění charakterizované zánětem, nekrózou, velké množení baktérie na epikardu, vzdušných vacích, plicích, játrech a střevech. Infekce vede k hypertermii (přehřátí organismu), anorexii, letargii a průjmům. Nemoc je přenosná na člověka a probíhá za příznaků atypických zánětů plic. Přenos z člověka na člověka je vzácný, ale možný. Přenos z člověka na ptáka nebyl zaznamenán. Chlamydie patří mezi nejrozšířenější mikroorganismy v přírodě. Byli prokázány u 230 druhů ptáků, u kterých mohou vyvolávat infekce. Nejčastěji postihují tropické ptáky, zejména papouškovité. Časté jsou u volně žijících ptáků. Kde dospělí jsou často pouze přenašeči a hynou pouze mláďata. Přenosu dochází stykem s exkrety a sekrety infikovaných ptáků. Nejčastěji nákazu do chovu získáme od volně žijících a migrujících ptáků. Proto je nutné krmení a vodu ve venkovních voliérách umístit v kryté části. Také je nutné vše, co v přírodě ptákům sbíráme pečlivě omýt vodou, nejen kvůli této infekci, ale i jiným nemocem. Opět je nejlepším lékem prevence a zoohygiena. Příznaky nemocí jsou únava, načepýřené peří, ptáci často spí, nemají zájem o krmivo a rychle hubnou. Trus je šedozelené barvy, želatinózní konzistence a přechází v průjem, někdy s příměsí krve. Ptáci těžko dýchají, často s otevřeným zobákem, mají horečku a zastavují případnou snášku. Ptáci nejsou schopni udržet se na bidélku. Objevují se nervové příznaky a to zejména před úhynem. Onemocnění může trvat několik dnů až týdnů a končí zpravidla úhynem. Diagnostika onemocnění probíhá na základě laboratorního vyšetření a pitevního nálezu.
Léčba- nejčastěji se používají antibiotika. Výsledek léčby není optimální, ptáci mohou i nadále vylučovat chlamydie nebo se znovu nakazit. Proto je místo léčby vhodnější nemocné ptáky odstranit z chovu. Opět, chovatel je dravcem ve svém chovu a likviduje nemocné kusy. Ačkoliv se to může zdát jakkoliv neetické. Po výskytu nemoci je třeba důkladná dezinfekce všeho, která se provádí po jaké koliv nemoci.
VIRY
Paramyxovirové infekce-paramyxovirusů existuje 9 odlišných skupin. Pro exotické ptactvo připadají skupiny APMV-1 až 3. K nejzávažnějším nemocen, které tyto viry vyvolávají je Newcastleská nemoc (pseudomor drůbeže). Nemoc je přenosná na člověka a probíhá za příznaků chřipky se zduřením příušních lymfatických uzlin. Je považována za velmi nebezpečnou nákazu a podléhá podle zákona o veterinární péči povinnému hlášení. Jedná se zejména o nemoc, která se vyskytuje v hospodářských chovech drůbeže. V letech 1981-3 došlo v Evropě k rozsáhlé nákaze nervového onemocnění poštovních a chovných holubů. Způsobila to verze APMV-1. Nemoc dostala označení paramyxoviróza holubů. Byla to Newcastelská nemoc adaptovaná na holuby. Virus se rozšířil i mezi volně žijící ptactvo a také do několika chovů exotických ptáků. Od té doby byl virus prokázán u 241 druhů ptáků z 27 řádů třídy ptáci. Předpokládá se, že všichni ptáci jsou k infekci vnímaví, ale klinické příznaky onemocnění nemusí být vždy přítomny. Přenos viru probíhá hlavně kontaminací vody a krmení. Ve velkých hejnech se přenáší i vzduchem. Přenosem dochází také kontaminovanou obuví, oblečením, přepravními boxy, transportem na výstavy...Exotičtí ptáci nejsou primární skupinou, kde je nákaza ve velkém počtu rozšířena. Ale společné výstavy chovatelů, kde jsou jak exotičtí ptáci, tak vodní drůbež, hrabavá drůbež, slepice a holuby, může znamenat nebezpečí nákazy. Klinické příznaky u holubů jsou charakterizovány načepýřeným peřím, apatií, anémií, hubnutím a vodnatým průjmem. Nervové poruchy se projevují tremorem hlavy a později paralýzou končetin a křídel. Stáčením krku, či zvrácením hlavy, ataxií, poruchami vidění a neschopností letu. Nemocnost v chovu holubů je vysoká, dosahuje mortality až 60%. Starší holuby mohou nemoc přežít, mohou také získat protilátky. Nemoc lze potvrdit pitvou. Nálezy bývají variabilní, proto se pitva provádí na více kusech současně. Příznaky jsou rozmanité a mohou být snadno zaměněny za jiná infekční onemocnění nebo intoxikace.
Léčba- neexistuje. Při podezření na tuto nemoc se postupuje podle předpisů. Prevence spočívá v ochraně chovů před zavlečením této nákazy. Opět vidíme jak je důležitá zoohygiena. Také to ukazuje význam "dravce" v chovu. Kde chovatel okamžitě usmrtí ptáka, který nese známky nemoci. Včasné odstranění, může zabránit rozšíření nemocí v chovu.
Ptačí chřipka- aviární influzea- je onemocnění ptáků způsobené chřipkovými viry typu A. V současné době je ptačí chřipce věnována zvláštní pozornost, zejména vysoce patogenním formám z důvodu přenosu na člověka a nebezpečí jejich mutace a nekontrolované nákaze lidí a riziku pandemie. Přirozeným rezervoárem chřipky jsou divoké kachny a další volně žijící ptáci.
Léčba- neexistuje. Při výskytu ptačí chřipky jsou veterinární správou určena pásma ochrany a postupuje se dle zákonných předpisů. Chovatel by měl preventivně a nejen kvůli ptačí chřipce, dodržovat základní pravidla venkovního chovu: krmení a voda pod přístřeškem, aby se zabránilo znečištění trusem volně žijících ptáků. Taktéž celkově zamezit vniknutí volně žijících ptáků do chovatelských zařízení. Ať venkovních, nebo vnitřních. Vše co je ptákům podáváno z volné přírody pečlivě kontrolovat, zda není poskvrněno trusem a vždy pečlivě omýt vodou. Ptačí chřipka většinou propuká od podzimu do jara, kdy jsou ptáci oslabeni a tak v tuto dobu jsou nejčastější hlášení o výskytu. Proto není od věci preventivně v toto období mít veškeré stropy i venkovních výletů zakryté, abychom zamezili kontaminaci trusem divoce žijících ptáků. Toto pro zebřičky není úplně na místě, ale jsou i chovatelé, kteří mají ptáky celoročně venku. Ti ovšem na zimu zakrývají voliéry většinou skleněnými rámy kvůli průvanu a chladu a tím řeší i toto riziko. Já jsem při stavbě venkovní voliéry s tímto již počítal. Na střeše a zepředu mám vodicí lišty, do kterých zasunu plexisklo a voliéra je ze všech stran uzavřena. Přes zimu vždy zadělávám stropní pletivovou část, aby přelétávající ptáci nemohli trusem znečistit dno voliéry. Pokud mám ptáky venku a je někde ve vedlejších státech hlášen výskyt ptačí chřipky, okamžitě zadělám stropy voliéry plexisklem. Pokud je hlášena chřipka na území ČR a nejsem blízko, zadělávám stropy i přední část, voliéra je uzavřena, ptáci v ní, ale jsou. V případě nějakého výskytu již poměrně blízko nechám voliéru zadělanou, ale ptáky dám dovnitř. Nerad bych v případě pokud bych potom spadal do ochranného pásma, řešil nějaké preventivní utracení atd.
Opět se zde musíme spoléhat pouze na zoohygienu chovu, léčba není možná.
PROTOZOÓZY
Protozózy jsou onemocnění vyvolávaná jednobuněčnými organismy- prvoky.
Atoxoplazmóza a kokcidióza- jedná se o onemocnění jater parazitem zvaným Atoxoplasma. Je to parazit příbuzný parazitům způsobujícím kokcidiózu. Oba tito parazité se šíří trusem infikovaných ptáků. Napadený pták vylučuje množství vajíček trusem, která jsou nakažlivá pro jiného ptáka, který s nimi přijde do styku. Má se za to, že existuje několik druhů těchto parazitů a každý z nich je nakažlivý pouze pro příbuzné druhy ptáků. Při napadení Atoxoplazmou mají ptáci velmi zvětšená játra. Hlavně u mláďat, pokud odfoukneme stranou peří na břiše, vidíme játra přes tenkou stěnu břišní. U dospělých napadených ptáků vidíme zvětšená játra jako tmavou skvrnu ve tvaru půlměsíce, táhnoucí se zprava pod hrudní kostí. Někdy jsou játra natolik oteklá, že můžeme vidět celé břicho naplněné tmavě červenohnědou hmotou. Břicho je proto vždy nafouklé, oteklé. Zvětšená játra můžeme pozorovat u několika druhů onemocnění jako jsou pseudotuberkulóza, psitakóza a salmonelóza. Rozdíl mezi těmito nemocemi a Atoxoplazmózou je ten, že v prvním případě jsou ptáci akutně a vážně nemocní. Ptáci s Atoxoplazmózou obvykle vykazují chronické, vleklé nespecifické problémy, jako jsou hubnutí, malátnost, načepýřené sezení, někdy průjem atd. Ptáci mohou zemřít pouze tehdy, pokud onemocnění trvá delší dobu.
Kokcidióza- není častá nemoc, vzhledem k způsobu chovu. Relativně častěji se může vyskytnout u ptáků chovaných ve venkovních voliérách, kde mají přístup volně žijící ptáci. Nemoc do chovu můžeme zavleci nákupem již nakaženého ptáka, krmením, zvláště zeleným krmením z přírody a také návštěvou u chovatele, kde se nemoc vyskytla. Nemoc může probíhat za přítomnosti těžkých klinických příznaků jako jsou deprese, anorexie, průjem. Zatímco u jiných ptáků i s nálezem velkého množství vajíček v jejich trusu, probíhá infekce bez klinických příznaků onemocnění. Obě tyto onemocnění lze určit dle rozboru trusu, případně pitvou zasaženého orgánu uhynulých ptáků. Jako prevence je vhodná pravidelná dezinfekce venkovních prostor voliér.
Léčba-pokud máme potvrzenou diagnózu podáváme ptákům pouze suchou potravu a nasadíme sulfonamidy. Nejvíce doporučovaný je ESB 3. Jsou to sáčky s práškem, který rozpouštíme ve vodě. Podává se tři dny. 1 gram na 1 litr vody. Dále se používají přípravky Baycox, Sulfacox-T, Sulfadimidin a další. Všechny tyto léky jsou v podstatě stejné, mají stejnou a nebo podobnou účinnou látku. V průběhu léčby je nutné odstraňovat trus a co nejčastěji měnit vodu. Pokud by již vyléčený pták přišel do styku s infikovaným trusem, znovu by se nakazil. Nemocným ptákům je vhodné podávat a často měnit vodu v koupelničkách. Koupelí si ptáci očistí peří, na kterém mohou být zbytky trusu s vajíčky prvoků. Není vyjimkou, že sulfonamidy po léčbě na čas zaberou, průjem ustane, stav ptáků se na oko začne zlepšovat. Netrvá dlouho a nemoc se vrátí s ještě větší intenzitou. Nezbývá než léčbu opakovat, což se podepíše na stavu léčených ptáků. Proto je velmi nutné v průběhu léčby odstraňovat trus a vše kompletně a často dezinfikovat. Jinak se vajíček parazitů nezbavíme. K dezinfekci je dobré použít Savo. protože přípravky na dezinfekci, jako je třeba Virkon S ničí viry, bakterie a plísně. Na dezinfekci po těchto nemocích je to vhodný přípravek, ale kokcidiózu a atoxoplazmózu způsobují prvoci a na ty neúčinkuje. Prvoci jsou poměrně odolní, proto je lepší k dezinfekci použít parní čistič, horkovzdušnou pistoli a neředěné Savo. Je dobré použít ruční kartáč, protože tlaková myčka rozptýlí všechny bacili všude po okolí. Po ukončení léčby se doporučují týden podávat probiotika. Dopručenoa jsou probiotika od firmy AVES s názvem Aves Probiotics nebo Avibion od firmy Bioveta. Po léčbě necháme ptáky dlouho odpočinout, rozhodně je nemůžeme po měsíci nechat hnízdit. Doporučuje se udělat kontrolní rozbor trusu týden po ukončení léčby.
Bičíkovci- Cochlosomóza- tato nechvalně známá nemoc je u zebřiček jednou z nejčastějších. Jedná se o infekce horní části trávícího traktu. Původce nemoci je prvok bičenka drůbeží. Rezervoárem v přírodě jsou infikovaní ptáci- celoživotní nosiči. Nejzávažnějšími trvalými nosiči onemocnění jsou holuby. Trichomonády jsou přenášeny přímím kontaktem s infikovanými ptáky, mohou se šířit kontaminovanou vodou a krmením a volně poletujícím ptactvem, hlavně holuby. Diagnóza se stanovuje mikroskopickým nálezem trichomonád ve výtěru z volete a pitevním nálezem. V trusu je lze odhalit pouze ještě v teplém, čerstvém trusu. Hodinu potom, co se pták vyprázdní, už je v trusu nenajdeme. Upozornit nás na bičíkovce může mírně vodnatý trus. Ptáci jsou často v pořádku a nemoc se projeví teprve v období hnízdění. Ptáci se vůbec nemusí dostat do chovné kondice, nebo snáší velké množství neoplozených vajec. Problémy skutečně začínají teprve po narození mláďat. Mláďata skoro nerostou, umírají s plnými volaty a mají modrozelená roztažená břicha. Mrtvá mláďata rychle a silně páchnou. Pokud neprobíhá hnízdní sezóna, nemusíme a také většinou vůbec nezjistíme, že jsou ptáci nakažení. Při nákupu zebřiček nemáme možnost toto onemocnění nijak zjistit. Ani u chovatele, kde nakupujeme nemusíme mimo hnízdní sezónu nic pozorovat. Ideální je návštěva před nákupem ptáků u chovatele ještě v době, co jsou teprve mláďata v budkách. Což je málokdy možné. Bohužel vždy nějaké procento mladých přežije, v dospělosti vypadají zcela zdravě, jsou nosiči nemoci a problémy se opět ukáží až na mladých v hnízdní sezóně.
Bičíkovci- Trichomonóza- nazývaná také krmítková nákaza je také onemocnění způsobeno parazity- bičíkovci, kteří cizopasí v krku ptáků. Napadeným ptákům zduří sliznice a nemohou polykat. Postupně slábnou a hynou. Ptáci jsou apatičtí, načepýření, často mají od slin mokré peří okolo zobáku. Posedávají v rohu, mají přivřené oči a pokud vůbec ulítnou, tak až na ně téměř sáhneme. Toto onemocnění je rozšířené u volně žijících ptáků. Podle mrtvých ptáků okolo plného krmítka poznáme, že jde o tuto nákazu. Je třeba krmení volně žijících ptáků okamžitě ukončit a nechat krmítko přemrznout. Nemoc do chovu si můžeme zavléci na oblečení, po manipulaci s venkovním krmítkem, krmením. Prevence je založena na dodržování zoohygieny.
Léčba- používají se nitrofuranové a nitromidazolové preparáty. Existují ale již kmeny trichomonád rezistentních na tyto preparáty. Pokud je postižena velká část sliznice horní části trávícího traktu, je prognóza nejistá a hynou i dospělí ptáci. K léčbě je třeba preparát obsahující účinnou složku Ronidazol. Je třeba být při podávání těchto medikamentů opatrní. Vždy je potřeba vybrat lék, který obsahuje dostatek ronidazolu na to, aby byl účinný. Jinak se problém velmi rychle vrátí. Udává se, že účinný lék musí obsahovat 50mg ronidazolu na 1 gram přípravku. Doporučované přípravky k léčbě jsou Oropharma Tricho Plus a Alazol. Alazol se používá pouze u dospělých ptáků. Je velmi silný a účinný. Ale nikdy se nesmí podávat ptákům v době hnízdění. V této době ptáci přijímají zvýšené množství vody a dojde k předávkování se všemi nepříjemnými následky. Což jsou vnitřní krvácení a tím smrt ptáků. Také předávkování preparátem Oropharma Tricho Plus není bez následků, může způsobit neplodnost.
Výčet nemocí jistě není úplný. Taktéž tento materiál nemůže být použitý jako návod k léčbě nemocí. Nemoc musí diagnostikovat veterinární lékař a ten určí léčbu. Tento materiál složí pouze k tomu, aby chovatel věděl jaké jsou příznaky nemocí, čeho se vyvarovat, co má veterináři sdělit, že pozoruje na ptácích. Slouží k všeobecnému přehledu nemocí, které mohou zebřičky postihnout. A hlavně obsahuje rady jak se preventivně mnoha nemocem dá zabránit, což je jeho nejdůležitější část!
ZOOHYGIENA
Toto slovo je v textu často zmiňováno, co ale znamená? Jedná se o komplexní faktory, které působí a ovlivňují zdraví chovaných ptáků. Znalost a uplatňování poznatků zoohygieny jsou nezbytné pro vytvoření a zachování dobrých životních podmínek. Jedná se například o čistotu ovzduší v chovné místnosti, o čistotu a péči prostředků na podávání vody a krmení, hygienu a bezpečnost staveb- voliér, klecí a budek. Hygienu výživy- čisté, suché a neprašné zrniny. Čerstvé, omyté, chemicky neošetřené zelené krmení a zelenina. Nepříliš přeplněné klece a voliéry ptáky. Dostatek prostoru, tepla, slunečního záření, vitamínů a minerálních látek. Dostatek odpočinku. Ideální vlhkost v chovném prostředí. Tyto všechny faktory jsou pro zdraví ptáků důležité a chovatel je povinen je zřídit a dodržovat. Každý si musí uvědomit, že za chované ptáky nese zodpovědnost.
Nakonec příspěvku se zmíním o několika běžných problémech, které nejsou nemocemi, ale spíše se dají nazvat jako obtížnosti, nebo problémy, které nás někdy potrápí.
1) Překrmování - tloustnutí. Je spojeno s několika faktory, které společně způsobí tlusté ptáky, kteří nejsou schopni rozmnožování. Jde o kombinaci malého prostoru, příliš pestré stravy a výběrem tučných zrnin. Například přidávání průmyslové míchanice do čerstvé míchanice má často za následek příliš bohaté krmení a ptákům přerůstají zobáky, nebo jim natékají klouby. Je třeba dobře zvážit, jak a čím své ptáky budu krmit. Ne vždy je přínosné do denní dávky krmení zařazovat vše možné složky.
2) Podvýživa- vyhublí pták, často poznáme po ztrátě kondice, dostaví se špatné výsledky rozmnožování, pták je náchylný k infekčním nemocem. Pták se snaží udržet tělesnou teplotu, proto sedí je načepýřený a hubne. Příčiny mohou být jak nesprávné složení krmiva, tak v důsledku zánětu trávícího traktu, což má na svědomí nějaká infekce. Nebo se stane, že pták je ostatními odháněn od krmení, proto je vhodné nemít v kleci pouze jedno a nebo pouze stejná krmítka. Lepší je více druhů na různých místech klece, voliéry.
3) Záněty očí- mokré oči, zavřené oči, mokré opeření okolo očí, někdy suché strupy. často holá místa okolo očí, která si ptáci způsobují drbáním, protože je zanícené oko tlačí, či svědí. Problém, který se léčí výplachem vlažnou vodou a ošetřením oční mastí, nebo očními kapkami s podílem antibiotik.
4) Zadržené vejce-často je následkem poklesem teploty. Problém může způsobit i nadměrně veliké vejce. Samice je načepýřená, špatně dýchá. Břicho je oteklé a jasně vidíme tvar vajíčka pod kůží břicha. Samici odebereme od samce stranou. Dáme ji do teplého prostředí, můžeme nad klec pověsit žárovku. Kloaku natřeme opatrně olejem, dbáme abychom vajíčko v samici nerozmáčkli. Můžeme podávat vitamín D3 a zvýšíme dávku vápníku.
5) Zánět tukové žlázy-těsně nad ocasem je tuková žláza, kterou ptáci potřebují na udržování peří. Pokud se zanítí, oteče a často na ní lze vidět strupy. Žlázu opláchneme vlažnou vodou, osušíme a namažeme vazelínou. Při velkém problému mažeme antibiotickou mastí. Může to být i oční mast.
5) Oteklé nohy- jedná se dietetický problém. U zebřiček k němu často dochází při přílišné konzumaci lesknice. Podíl lesknice by neměl ve směsi překročit 30%. Podávání lesknice samostatně se nedoporučuje, právě z tohoto důvodu. Někdy se noha zanítí a oteče z důvodu poranění. Vždy je nutné, pokud se jedná o nohu, na které je nasazen kroužek ihned ho odstranit. Často si problému všimneme pozdě, kdy pták na bidélku sedí nakřivo, pouze na jedné noze. To už odstranění kroužku bývá obtížné a často pták po zákroku uhyne. Ani se speciálními kleštěmi na přestříhnutí kroužku to v pozdější fázi není jednoduché. Nateklou nohu mažeme antibiotickou mastí, nebo také Infadolan mastí. Pokud není problém zapříčiněn úrazem, je třeba ptáka nechat dlouhou dobu na dietě. Po přerušení mazání mastí dát koupelnu, aby si mohl denně nohu mýt. Pokud nezměníme způsob krmení, bude nás problém trápit opakovaně. To platí v případě většího počtu ptáků s tímto problémem. Pokud se jedná o jednotlivce a pouze jednou za čas, často je to dáno tím, že pták sám vybírá z krmení určitý druh zrniny, většinou vyžere právě jen lesknici.
Materiály k tomuto příspěvku jsem čerpal ze znalostí, které jsem načetl v různých knihách a příspěvcích. Odborné záležitosti jsem čerpal z Wikipedie.
